Počátkem roku 1985 byly zrušeny dvě sousedící zahrádkářské osady – Na Vidouli a Za alejí. Současně byl v únoru 1985 hruškový sad Hliník, obhospodařovaný Státním statkem Praha, komisí Magistrátu zařazen mezi lokality vhodné pro zahrádkaření.
Po jednání na Městském výboru Českého zahrádkářského svazu a na Obvodním národním výboru Prahy 5 nám byla přidělena lokalita Hliník jako náhrada za dvě zrušené osady na Vidouli.
Následovala spousta jednání, administrativy, žádostí a zdůvodňování.
Teprve 27. května 1986 byla uzavřena smlouva se Státním statkem Praha o dočasném užívání pozemku k zahradničení.
V červenci 1986 jsme získali stavební povolení k oplocení pozemku.
Konečně 4. října 1986 se konala první společná brigáda na vymýcení pozemku, které se účastnily celé rodiny. Toto nadšení a počet brigádníků už nebude nikdy překonán.
V té době byla „Hruškovna“ zarostlá nálety akátů, šípkových růží, planých ostružin a dalšího plevele. Stromy hrušní byly staré a nemocné. Vše se muselo odstranit a vyčistit. V červnu 1987 jsme konečně získali od ONV souhlas s vykácením starých hrušní.
Následovalo vyměřování jednotlivých zahrádek, jejich očíslování, vyznačení a budování cest. Nikdo si dnes již nedovede představit stovky odpracovaných brigádnických hodin během dvouletého společného budování osady, aniž by měl každý svou vlastní zahrádku.
Konečně přišel duben 1988 a s ním přidělování vlastních zahrádek. Výběr zahrádkářských dílů byl spojen s počtem odpracovaných brigádnických hodin. Byla vypracována mapa pozemku s vyznačením čísel 110 jednotlivých zahrádkářských dílů a sestaven pořadník, podle něhož si každý postupně vybíral svou zahrádku „prstem na mapě“.
Pak přišla sobota a konečně jsme mohli každý stanout na svém dílu. Se společnými brigádami se pokračovalo. Vybudoval se vodovod, dětské hřiště, „kadibudky“, společný altán a spousta dalších věcí.
Těch, kteří to všechno zažili, je k 10. 3. 2018 v osadě už jen 16. V průběhu 32 let trvání naší osady se zde postupně vystřídalo přibližně 400 zahrádkářů. Je dobře, že se naše osada omlazuje a že přibývá mnoho malých dětí – budoucích pokračovatelů nás starších.
